To nejlepší ze severního Pákistánu

Pákistán je islámský stát, který leží mezi Indií, Afghánistánem, Íránem a Čínou. Na severu se tyčí Himaláje a na jihu je země omývaná Arabským mořem. Pákistán je momentálně 6. nejlidnatější zemí světa, žije zde 200 milionů obyvatel. Jako bývalá britská kolonie je jednou z členských států Commonwealthu. Pákistán se stal nezávislým státem roku 1947 zánikem Britské Indie. Ohniskem konfliktu je především severozápadní oblast země. Především o Kašmír stále vedou boje s Indy a na jihozápadě Balúčistán se snaží od Pákistánu osamostatnit. Kromě toho v zemi řádí radikální muslimové a teoristická organizace Al-Kaida.

Druhé největší pákistánské město Láhaur se nachází v provincii Pandžáb. Žije zde více než 6 milionů obyvatel. Podle legendy bylo město postaveno již před 4 tisíci lety synem indického Ramy, avšak historikové se shodují, že prokázaná doba vzniku je přibližně o polovinu méně. Láhauru se říká "město zahrad" a tudíž není velkým překvapením, že dominantou je zde zahrada Šálimár, která je zapsána Seznamu světového dědictví UNESCO. Avšak Láhaur má i stinnou stránku. Traduje se o něm, že je to jedno z nejšpinavějších měst Staré Asie.

Hlavní město Pákistánu je Islámábád. Město leží na severovýchodě země. Žije zde přibližně 1 750 000 lidí. Je to nejvíce kosmopolitní a urbanizované město Pákistánu. Když v roce 1947 získal Pákistán nezávislost, hlavním městem bylo Karáčí, v 60. letech začalo být budován Islámábád jako budoucí hlavní město, a to především proto, aby město bylo přístupné ze všech koutů země. 

Obrovské pohoří Karákóram se rozléhá na území Pakistánu, Indie a Číny. Navazuje na pohoří Hindukúš a Himaláj. Nachází se zde osmitisícovky, z nichž nejvyšíí a nejznámější je hora K2 (8 611 m.n.m.). Hřebeny hor se táhnou v délce více nežt 500 kilometrů. Pohoří je ledovcového původu a proto není žádným překvapením, že se tu nalézají masivní ledovce. 

Řeka Hunza je hlavní řekou ve stejnojmenném údolí, které se nachází v severní oblasti Pákistánu. Řeka protéka, kde se sbíhají rokliny soutěsek Kilik a Khunjerab, které jsou ledovcového původu. Hunza se vlévá se do řeky Indus a protíná pohoří Karakoram od severru na jih.

Ultar je nejjihovýchodnější hlavní vrchol Batura Muztag, součásti pohoří Karakoram v Pákistánu. Významným se stal v devadesátých letech jako světově jeden z nejvyšších nezlezetelných vrcholů. To podnítilo mnoho expedic k pokoření této hory, bohužel bez úspěchu.

Hunza je království v Gilgit oblasti Pákistánu na jedné straně údolí. Onen svět je Nagir. Lidé se nazývají Hunzukuts a Nagirkuts a mluví Burushaski, jazyk s žádnými známými příbuznými. Hunzukuts je známý jejich dlouhověkostí, zdravím a stravou. Král Hunza je nazýván Mir.

Baltit je starověká pevnost v údolí Hunza v severní oblasti Pákistánu. Pevnost byla pravděpodobně postavena před 700 lety. Architektonický styl je čistá známka tibetského vlivu v Baltistanu. Program na záchranu pevnosti byl dokončen v roce 1996 a nyní pevnost slouží jako muzeum.

Altit je starověká pevnost tyčící se nad vesnicí Altit v údolí Hunza v severní oblasti Pákistánu. Slovo Altit v překladu znamená "touto stranou dolů". Tato 1100 let stará pevnost byla domovem panovníka království Hunza držící titul Mir. Dnes je pevnost turistickou atrakci. 

Himálaj - Fairy Meadows se nachází v samotném srdci severního Pákistánu, přesněji na úpatí Nanga Parbat, která je se svými 8 126 metry devátá nejvyšší hora světa a druhá největší hora Pákistánu. Fairy Meadows, nebo také jak je místní nazývají Joot, jsou travnaté pastviny, které byly v roce 1995 pákistánskou vládou vyhlášeny národním parkem. 

Nanga Parbat je jedna z nejvyšších hor světa (8 126 m) a nachází se v Pákistánu. Tyčí se na západním okraji Himálaje. Poprvé byla pokořena v roce 1953 Hermannem Buhlem z německo-rakouské expedice. Nanga Parbat se může překládat také jako "Nahá hora".

Karákóramská silnice je nejvýše položenou dlážděnou mezinárodní silnicí na světě (4 877 m) a spojuje Čínu a Pákistán přes horské pohoří Karakoram. Díky svému vyvýšení a těžkými podmínkami při její konstrukci je tato dálnice nazývána také jako devátý div světa. V Číně je známá pod jménem Friendship Highway. Dálnice byla postavena v roce 1986 a výstavba trvala 20 let, kdy zde zahynulo 810 pákistánských a 82 čínských dělníků.

Gilgit je hlavní město správní oblasti Gilgit-Baltistán v Pákistánu a je hlavním východiskem vysokohorských expedic na vrcholky Himáláje. Ve starověku neslo název Sargin a později Gilit. Město bylo důležité na cestě po hedvábné stezce, po které byl buddhismus rozšířen z jižní Asie do zbytku kontinetu.

Řeka Hunza je hlavní řekou ve stejnojmenném údolí, které se nachází v severní oblasti Pákistánu. Vlévá se do řeky Indus a protíná pohoří Karakoram od severru na jih. V oblasti vzniklo v roce 2010 i sesuvové jezero Attabad (Gojal), avšak díky sesuvu půdy zemřelo asi 20 lidí a řece Hunze bylo zamezeno proudění asi 5 měsíců.

Šankardara je obrovská stúpa ze druhého století nacházející se v Pákistánu. Je zázrakem, že v této konzervativní muslimské oblasti přežila tak dobře zachovanná. O 2km dál je ve skále nad cestou vytesána socha Buddhy, tzv. Ghaligai Buddha.

Takht-i-Bhai je místo archeologického nálezu pozůstatků buddhistického kláštera. Původně to byl jeden z prvních zoroastriských komplexů, který byl vybudován asi v 1. století před Kristem. Název se překládá jako '"Vodní trůn". Toto naleziště je zapsáno na list pakistánských památek UNESCO.  

Údolí Svát je poklidná a fascinující oblast nebetyčných hor s ustavičným sněhem na svých tyčících se hřebenech. Svát se nachází na severozápadě země. Teče tudy stejnojmenná řeka. Údolí stoupá a navazuje na pohoří Hindukúš. V této oblasti žije více než 2 miliony lidí. Kromě vysokých hor a zelených luk se zde nachází čistá jezera, která jsou turisticky velmi oblíbená. Mimo to se v údolí nachází i několik buddhistickýh stúp.

Malakand je oblast v severozápadní pohraniční provincii Pákistánu a nachází se zde stejnojmenný průsmyk odkud je v jednom bodě vidět kanál Swát dole v údolí.V celé oblasti žije více než půl milionů lidí. 

Pešávár býval důležitým centrem obchodu a často býval bodem nájezdů nejrůznějších kmenů . Je to nestarší osídlené město v Pákistánů a zmínky o něm jsou známé již z 6. století př.n.l. Dnes je to páté největší město Pákistánu a ve městě žije asi 3.5 milionů lidí. Pešávár leží ve velkém údolí nedaleko východního konce Chajbarského průsmyku. Město je i centrum vzdělání, protože je zde mnoho univerzit a vysokých škol. V Pešáváru je několik památek z různých dob a různých stylů. Nachází se zde například známý bazar, koloniální hodinová věž, mešity, jogínský hinduistický chrám Gorkhatri a spousta dalších památek. 

Raikhotské údolí se nachází v Pákistánu pod horami, které se tyčí nad řekou Indus a nabízí neočekávanou podívanou na masiv Nanga Parbat. V blízkém okolí je Národní park Střední Karákorám.

Khundžeráb je průsmyk v horách Karakoram na severních hranicích Pákistánu okupovaných pákistánským Kašmírem a čínským Xinjiang. Tento průsmyk je nejvyšším bodem karakoramské silnice. Průsmyk leží v nadmořské výšce 4 693 m.n.m.

Horu Rakaposhi (7 788 m.n.m.) nalezneme v pohoří Karákoram na severu Pákistánu, v údolí řeky Hunzy. První na její vrchol vstoupili členové britsko-pákistánské expedice Tom Patey a Mike Banks v roce 1958. V rámci Pákistánu se jedná o 12. nejvyšší horu, v rámci celého světa o 27. nejvyšší.

Jedná se o 150 metrů dlouhý most přes řeku Hunzu, u vesnice Husseini v severním Pákistánu. Most byl postaven v roce 1978 a jeho překonání je možné pouze na vlastní nebezpečí. Most je tvořen pouze asi 200 prkny a větvemi, které jsou důmyslně vpleteny mezi ocelová lana. Mezery mezi jednotlivými prkny jsou tak velké, že zdolání tohoto mostu je poměrně adrenalinová záležitost.

Pákistánské město ležící v pohoří Hindukúš na severu země, poblíž hranic s Afghánistánem. Do roku 1969 bylo město hlavním sídlem knížecího státu Čitrál. Město je položeno v nadmořeské výšce 1 517 metrů a má asi 30 tis. obyvatel.

Údolí Kalaš se nachází asi 20 km od okresního města Čitrál na severozápadu Pákistánu. Údolí je tvořeno třemi údolími - Rumbur, Bumboret a Birir. Tato historická lokalita byla osídlena kmenem Kalašů, kteří se považují za přímé potomky Alexandra Velikého. Tato legenda však nikdy nebyla potvrzena. Kalašů zde žije asi 3 000, zaměřují se zejména na pastevectví a pěstování ovoce a jejich kultura je velmi odlišná od zbytku muslimského světa. Typická je pro ně světlá pokožka, světlé oči, a často dokonce i světlé vlasy. Je to také jediné místo v Pákistánu, kde se legálně pálí a pije alkohol.