Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti a v případě Vašeho souhlasu i k dalším účelům. Kliknutím na tlačítko „Povolit vše“ souhlasíte s využíváním cookies.
1. - 2. den letecký přesun do Dháky - hlavní město všech rikšů světa (bazar Šankária se starobylými domy a dílničkami, mešita Sitara s nádhernými mozaikami, arménský kostel, moderní budova parlamentu, nejstarší hinduistický chrám Dhakeswari)
3. - 4. den přejezd autobusem do přístavu Čitagong, výprava za menšinovými etniky Čakma, Mru, Mizo, Mohu a Kuki žijícími v horách kolem jezera Kaptai (plavba loďkou po vesničkách ležících podél břehu jezera, návštěva bambusových buddhistických svatyní)
5. - 6. den největší a jediné přímořské letovisko Cox´s Bazar (několik desítek kilometrů dlouhá pláž, rybářský přístav, dřevěný barmský klášter), bývalé hlavní město Arakanského království Ramu Bazar na kmenovém území osídleném barmskými uprchlíky (barmské buddhistické kláštery a chrámy)
7. - 9. den cesta podél pobřeží do Čitagongu (pohřebiště lodí, rybářský přístav, barevná tržnice), návrat do Dháky, jízda autobusem a trajekty přes nejširší ramena delty veletoků Gangy a Brahmaputry do města Mongla, výlet do městečka Bagerhat s mešitou Šait Gumbád
10. - 12. den třídenní lodní výlet do nitra delty největším mangrovovým pralesem světa až k pobřeží Bengálského zálivu do národního parku Sundarbans (největší světová populace bengálských tygrů, krokodýli, říční delfíni, opice, axisové), výstup na pozorovací věž nad džunglí, stopování tygrů, návštěva vesnice prostitutek
13. - 14. den celodenní plavba unikátním koloniálním kolesovým parníkem spletí úzkých kanálů řek Madhumati, Tetulia a Meghna přes města Barisal a Čándpur zpět do Dháky, dokončení prohlídky (říční přístav Sadarghat a loděnice na toku Burigangy s nepředstavitelným množstvím lodí, loděk a lodiček, mughalská pevnost Lalbagh)
15. - 19. den přejezd na severovýchod do Šrímangalu (čajové plantáže a továrny v nejmalebnější části země), primitivní těžba kamene ve vesnici Džaflong, přechod hranice do indického státu Méghálaj a odjezd do Šilaungu (muzeum Don Bosco, tržnice Iew Duh), výlet na nejdeštivější místo světa Čérápundží, jeskyně Mawsmai a vodopád Noh Kalikai
20. - 22. den přejezd do Ásámu, město Guváhatí (chrámy Kamakhya a Uma Nanda), plavba po Brahmaputře s možností pozorovat říční delfíny, safari na slonech v národním parku Kaziranga (nejpočetnější populace nosorožce indického, tygři, panteři, sloni, jeleni sambarové a muntžakové)
23. - 27. den cesta krajem orchidejí do Kohimy - metropole Nágska (oblast bývalých lovců lebek), zastávka u jezera Barapáni, účast na setkání příslušníků různých kmenů Nágska - jedinečném festivalu Hornbill (válečné tance lovců lebek, tradiční písně, hry, tetování i místní speciality k jídlu), místo posledních britsko-nágských bojů Khonoma, kulturní centrum kmene Konyak Mon, vesnice původních lovců lebek Longwa nebo Singha Chingnyu, tetované obličeje i těla
28. - 31. den centrum pěstování ásámského čaje Dibrugarh obklopené čajovými plantážemi s nejdelším silničním a železničním mostem Indie přes Brahmaputru (4940 m), přelet do nejdrsnějšího indického města Kalkaty (Viktoriin memoriál, chrám bohyně Kálí, misie Matky Terezy, botanická zahrada, květinový trh, most Howrah), návrat do ČR
Cena zahrnuje: letenku do Dháky a zpět z Kalkaty včetně všech poplatků, přelet Asám - Kalkata, místní dopravu, ubytování, třídenní výlet do delty s plnou penzí včetně permitu do NP Sunderbans, plavbu na parníku v kajutě 1. třídy, sloní safari v NP Kaziranga včetně vstupního permitu, služby průvodce a cestovní pojištění. Ubytování: 22x turistický hotel (dvoulůžkové pokoje s příslušenstvím), 2x vícelůžkové, 3x kajuta na lodi (dvoulůžková se společným příslušenstvím), 2x noční autobus. Doprava: pronajatý minibus, autobus, vlak, loď, taxi, rikša. Stravování: 25x snídaně, 2x plná penze při plavbě do NP Sundarbans, jinak individuální za pomoci průvodce.
Cena nezahrnuje: bangladéšské vízum 51 USD, poplatek ambasádě za indické vízum 2 350 Kč, vstupné cca 110 USD.
Poznámka: Zájezd je možné absolvovat ve zkrácených variantách - pouze Bangladéš na 15 dní, nebo Severovýchodní Indie na 19 dní. Více informací na www.alvarez.cz.
Organizátorem zájezdu je CK Alvarez.
Ke službám na zájezdu se vztahují Všeobecné informace.
Všechny recenze jsou ověřené a vyplnili je účastníci zájezdu na základě odkazu (webového linku) zaslaného po návratu ze zájezdu. Zveřejněny jsou všechny recenze, tedy pozitivní i negativní.
Bylo hodně cestování,ale,myslím,že to bylo nutné!Viděli jsme toho tolik!
Staral se o nás i o mě (69 let) výborně.
Zajímavá a napínavá cesta neboť v Bangladéši člověk nikdy dopředu neví zda a kdy se kam dostane, zda autobus přijede, odjede a hlavně dojede, zda rikšák najde cestu na určené místo, ale kdo si počká ten se dočká a k této zemi to prostě patří:-)Je to krásný absurdistán! Člověk má pocit, že je z jiné planety. Je to skvělý zájezd o poznání lidí a nádherné přírody.
Ondra byl nejlepší průvodce kterého jsem na svých cestách zažila. Profesně i lidsky. Před takovým člověkem smekám.
Můžete si stáhnout nebo vytisknout podrobné pokyny v PDF.
První část cestovatelského blogu z NP Sundarbans od Jaromíra Červenky, 2015
Druhá část cestovatelského blogu z NP Sundarbans od Jaromíra Červenky, 2015
Třetí část cestovatelského blogu z NP Sundarbans od Jaromíra Červenky, 2015
Čtvrtá část cestovatelského blogu z NP Sundarbans od Jaromíra Červenky, 2015
Pátá část cestovatelského blogu z NP Sundarbans od Jaromíra Červenky, 2015
Představení Bangladéše, hedvabnastezka, 2005
Článek o znovuobjeveném městě Bagerhat, 2014
Článek o indickém národním parku Kaziranga, 2016
Článek o městě Kalkata a dojmech z cestování v něm, 2008
Bagerhat je jedno ze tří měst na Seznamu světového dědictví Unesco v Bangladéši. Toto historické město mešit bylo založeno tureckým generálem Khan Jahanem na počátku 15. století. Leží zde také jedno z hlavních bangladěšských přístavů Mongla, kde dochází k výměnému obchodu. Nachází se zde velké množství mešit, chrámů, ale i pár kostelů.
Sunderbans je rozlehlý mangrovový prales velké živočišné diverzity a patří na seznam světového dědictví Unesco. Zasahuje na území hranic dvou států, a to Indie a Bangladéše. Indická část pralesa tvoří největší rezervaci co do počtu tygrů. Sunderbans je také největší prales tvořený ústím řek. Často jsou zde při březích vidět krokodýli.
Bangladéšské město Khulna se nachází na jihu země. Žije zde více než 1.4 milionu obyvatel. Leží na řece Rupše, a proto to byl říční přístav. Je to důležité industriální město, kde sídlí několik národních společností. 15 kilometrů od města se nachází významná UNESCO památka Bagerhat - město mešit.
Chittagong je druhé největší město v Bangladéši a zároveň jeho hlavní přístav. Je to hlavní trať pro téměř všechen dovoz a vývoz v Bangladéši. Podobně jako Dháka, ulice jsou naplněny rikšami. Chittagong je se svými širokými písčitými plážemi a příjemným chladným klimatem ideálním místem pro dovolenou.
Dháka je hlavním městem Bangladéše a leží na jednom z ramen veletoku Brahmaputra. V 17. století se stala sídlem mughálských guvernérů bengálské provincie. Mezi významné pamatáky Dháky patří pevnost Lalbagh s mauzoleem Bibi Pari, karavanseraj Bara Katra a Chhota Katra, palác Ahsan-Manzil a náboženský památník Husayni Dalal. Dalé můžete ve měste spatřit přes 700 mešit, mezi kterými je nejznámější z nich Bajt al-Mukarram.
Barisal je starý přístav na severním břehu Bengálského zálivu v jižní Bangladéši. Leží v deltě řeky Ganga, asi 145 km od hlavního města Dháky. Město je spojovacím centrem pro vývoz rýže, kůží a luštěnin. Město je občas nazývané také jako "Benátky východu".
Čándpur býval významným centrem pro obchod s jutou a obilí. Nachází se zde rybářství, výroba sítí, lodí a ropy. Nyní však městu hrozí říční eroze.
Čakma je etnická skupina lidí obývajících oblast Chittagongských hor, původem jsou však z Barmy, kde se jim říká Thékové. Většina těchto lidí vyznávají Theravádu a mají vlastní kulturu, literaturu a tradice. Královská rodina Čakma je jedna z hlavních královských budhistických rodin v jižní Asii.
Lidé Mru obývají oblast, kde se protíná hranice Indie, Bangladéše a Barmy. Tito lidé věří, že jejich bůh Torai obdařil všechny lidi písmem kromě nich. Proto jsou tito lidé tak izolovaní, jednak díky národní politice omezující návštěvníky v pohybu u hranic a také díky zákazu prodeje půdy. Mru jsou velice chudí a svojí chudobu omlouvají tím, že Torai chce, aby takto žili.
Lidé Mizo obyvají oblast indo-barmské hranice ve státě Mizoram. Tito lidé mají vlastní kulturní a lingvistické dědictví. Téměř všichni Mizo jsou křesťané, Křesťanství přijali v 19. století od Britů. Dnes tito lidé nachází především v Barmě a Bangladéši.
Kuki je označení pro několik klanů, které sdílí společnou minulost, kulturu, zvyky a tradice. Lidé těchto klanů mluví různými dialekty a mají mongoloidní rysy.
Umělě vytvořené jezero Kaptai bylo spolu s přehradou vybudováno na řece Karnaphuli jako součást projekt na postavení hydroelektrárny. Jezero se nachází na jihovýchodě Bangladéše, je průměrně hluboké 30 metrů. Stavba hydroelektrárny započala kolem roku 1956 a dokončena byla o 6 let později. Avšak tento projekt si vyžádal své oběti. Kolem sto tisíc lidí muselo být přemistěno a tím přišli o svůj domov a z povrchu zemského zmizel i palác krále lidu Čakma.
Město Cox´s Bazar, nebo také Panowa je bangladéšským rybářským přístavem a velmi oblíbenou destinací turistů. Mimo to je také známé pro svoji píšečnou pláž, která má přízvisko nejdelší přírodní písečná pláž světa (125km). Město čelí nepokojům díky konfliktům mezi muslimy a buddhisty.
Přístav Sadarghat se nachází v jižní části bangladéšského hlavní města Dháky. Je to jeden z největší přístavů na světě. Odplouvají zdejší nejrůznější typy lodí. Kromě velkých lodí se zde nachází i dřevěné loďky, které je možné si pronajmout. Z místní loděnice vyplouvají i lodě mířící na okružní plavby pro turisty.
Hinduistický chrám Dhakeswari se nachází v bangladéšském městě Dháka. Chrám byl postaven již ve 12. století, avšak v průběhu let byl hodně rekonstruován a renovován, tudíž nemá zcela zachovanou autentickou fasádu. Přesto se jedná o významné kulturní dědictví. Význam názvu je "bohyně Dháky". Chrám byl během Bangladéšské války za nezávislost výrazně poničen pákistánskou armádou. V 90. letech byl potom Dhakeswari vyhlášen národním chrámem.